Ústí je mrtvý město. V Ústí se nic neděje. V Ústí není kam jít. Určitě jste už někdy podobnou větu taky slyšeli, nebo možná i řekli, obzvlášť pokud jako já žijete v Ústí nad Labem. Dokola opakovaná mantra se tolik vžila do povědomí Ústečanů, že už není pouze konstatováním skutečnosti. Stala se skoro nepsaným zákonem.
Takový zákon se těžko vyvrací. Špatně se určuje, kdy už vlastně přestal platit. Nelze si ale nevšimnout, že v Ústí poslední roky vznikají skupiny lidí, které tohle ústecké naprogramování nabourávají. Hraničář není jedinou takovou skupinou. Díky nim ale dnes můžu předložit předmět doličný, dámy a pánové. Vražda totiž neproběhla. Ústí žije!
Já sám v Hraničáři nepůsobím ještě ani rok. Přidal jsem se vlastně až vloni na podzim, kdy jsme tu pořádali první ročník Festivalu ilustrace a komiksu. Za ten rok se toho ale stalo hodně. Kromě zmíněného festivalu jsem se účastnil výstavy Jak si rozumět?, moderoval debatu o těžbě lithia, nebo se třeba podílel na tvorbě časopisu. O tom tu dnes budu mluvit především. Časopis Jak si rozumět? je totiž oním předmětem doličným.
Co v něm najdete?
Ve zkratce – časopis shrnuje iniciativy Hraničáře a jeho hostů za druhou polovinu minulého školního roku a uzavírá tématickou výstavu Jak si rozumět? Jenže on to není jen seznam akcí a úspěchů. Je to spíš zrcadlo odrážející veškeré snahy, témata a názory, které Hraničářem za ten půl rok rezonovaly. A Hraničářem nemyslím jen lidi, kteří ho drží v chodu a pumpují mu krev do žil, ale i hosty a dobrovolníky.
Sami se můžete přesvědčit v článku ředitele Hraničáře, Aleše Loziaka, co pro něj Hraničář znamená a jakým směrem ho chce i do budoucna vést. Podobně i usměvavá kurátorka Galerie Hraničář, Martina Johnová, reflektuje svoji zkušenost s výstavami i umělci, kteří vloni galerií prošli.
Martina Raclavská pak v časopise objektivně hodnotí fungování Media Labu jako hraničářské laboratoře ideí. Možná trochu naivního nápadu, který se snažil (a snažit bude dál), o mezioborovou komunikaci. Smazat rozdíl mezi umělci, odborníky a obyvateli a vydestilovat tak chuť a vůli společnými silami pozitivně ovlivňovat prostředí, ve kterém žijeme. Ať už šlo o odborné vyjádření Martina Libicha k těžbě lithia na Ústecku a všech technických úskalí s těžbou spjatých, nebo o intervenci hostujících architektů a umělců do veřejného prostoru.
Ani tím ale výčet Hraničářských témat a akcí zdaleka nekončí.
Česko-německé debaty pod taktkovkou Julie Houfkové a Jana Kvapila se snažili probírat různá témata z české i německé perspektivy a vzájemně se obohatit o názory a zkušenosti, přičemž jazyková bariéra nebyla problémem. Výpravy Petra Karlíčka do okolí Ústí nad Labem, doplněné o výklady historiků a samotných obyvatel, obohacují své účastníky o zážitky i znalosti. Galerijní animace a výtvarné dílny pod palcem Miloše Makovského a Pavly Loskotové přímo uvádějí děti a studenty do styku se současným uměním a tématy. Architektka Jitka Žambochová připravila přednášku o nutné koncepci města Ústí nad Labem. Pravidelná Pecha Kucha tentokrát kromě tématu Naše město navíc propojila i vystupující, kteří si mohli vyměnit zkušenosti ze svých iniciativ.
To vše najdete v časopisu Jak si rozumět? Ani tak jsem Vám ale nevyzradil všechna témata, ať máte taky nějaké překvapení. Časopis je přímo nadupaný zajímavými články.
Proč časopis?
Snahou Hraničáře je stát se místem společných setkání a kultivované zábavy. Svým návštěvníkům chce poskytnout zábavný program, ale nikdy neklesnout ze svých nároků na kvalitu.
V galerii nenajdete snobské umění, u kterého se Vám někdo bude snažit vysvětlit, proč by Vás měl esteticky oslovit starý pisoár nebo šmouha na zdi. A tím vlastně stavět další zeď mezi lidmi. Naopak cílem Hraničáře je lidi propojovat.
Dokázat, že umění a běžný život mohou fungovat nejen vedle sebe, ale dokonce spolu. Ba co víc, že mohou dohromady pozitivně měnit své okolí. Tato snaha se pak odráží v celém časopisu a akcích, které shrnuje. Časopis Jak si rozumět? má kromě zajímavých témat a článků ještě jednu přidanou hodnotu. Dokazuje, že v Ústí nad Labem to pořád (nebo spíš zase?) žije!
Kde ho získáte?
Já už jsem sice svou objektivitu dávno ztratil, ale Vy si můžete udělat obrázek docela dobře sami. Časopis je dostupný zdarma v tištěné podobně přímo v Hraničáři, nebo si ho můžete prolistovat online hned teď. Potěší nás, když si časopis sami projdete a sdělíte nám své názory. Ať už přímo v Hraničáři, nebo zde v diskuzi.
Těšíme se na Vás v další sezóně!
