Veřejný sál Hraničář

Skoro nevěřím, že je to potřeba ještě pořád připomínat, ale obraz videoher jako násilných spektáklů pro dospívající už dlouhou dobu neplatí. Naopak. Stejně jako přibývá děl s uměleckými ambicemi, které médium zbavují nálepky povrchní zábavy, tak se i čím dál víc ukazuje, že místo je pro ně ve všech fázích našeho života – a možná obzvlášť v důchodu. Videohry totiž mohou zpomalovat stárnutí, nahrazovat nedostatek společenského kontaktu a přispívat k šťastnějšímu životu seniorů.

Místo cyklostezky virtuální závod

Důvod, proč se o spojení her a stáří zajímat, dávají i čísla. Podle výzkumů Asociace zábavního softwaru hraje videohry denně okolo 60 % Američanů. 45 % z nich jsou ženy a průměrný věk americké hráčky nebo hráče je 34 let – a skoro dvě třetiny jsou starší osmnácti let, přičemž 27 % aktivních amerických hráčů je přes padesát. Významná část z nich navíc hraje online. Jestli někdy byl čas vzdát se představy her jako zábavy omezené věkem, tak je to dnes.

Přesto stále v některých kruzích převládá názor, že videohry jsou ztráta času pro lenochy. Prudký rozvoj takzvaných “exergames” (termín vzniklý spojením anglických slov pro cvičení a hry) jakoby ho ale vyvracel jen zdánlivě – po boomu s konzolemi Nintendo Wii (2006) nebo Xbox Kinect (2005) jsou nejpopulárnějšími hrami stále ty, které hrajete jen myší a klávesnicí. Fortnite ani League of Legends skutečně jako fyzicky nejaktivnější aktivita nevypadá. Všechno se ale mění pokud se podíváme na potenciál exergames v životě seniorů.

Asi neuceleněji stav aktuálního výzkumu v oblasti pozitivního dopadu her shrnují Rachel Kowert a Thorsten Quandt v knize The Videogame Debate. Publikace vydaná v akademickém nakladatelství Routledge pracuje jen s vědeckými studiemi, empirickými daty a nedává prostor pro dojmologii, která obzvlášť v diskuzích o hrách často převládá. Exergames podle ní mohou zlepšit rovnováhu a zabránit tak pádům, což je jedna z hlavních příčin smrti seniorů obecně. Tituly, jež ke hraní vyžadují větší fyzickou aktivitu, motivují k sportovní činnosti a pohybu – a zároveň zlepšují i kognitivní schopnosti. 

Dobrým příkladem je přístroj Cybercycle, jehož pozitivní dopad prokazují i srovnávací studie – rotoped obohacený o hru ve virtuální realitě měl lepší výsledky, než klasické cvičení. A zapojení konzolí typu Wii do života seniorů má další nečekané výsledky. Magazín Wired například píše o dvou důchodkyních, které založily celonárodní logu ve virtuálním exergame bowlingu. Exergames tak mohou být i kolektivní zábava. 

Proti Alzheimerovi online

V herních médiích se často zmiňuje, že videohry zlepšují schopnosti chirurgů a koordinaci mezi očima a rukama. Kowert a Quandt po studiu aktuálních relevantních výzkumů ale dochází k ještě optimističtějším závěrům. Zatímco řada softwaru určeného pro “trénink mozku” ve skutečnosti pouze trénuje schopnost řešit jeho konkrétní úkoly, videohry umožňují tzv. obecný transfer dovedností mnohem lépe. Má to jediný háček – týká se hlavně akčních videoher.

Hraní rychlých akčních her typu Call of Duty má prokázaný vliv na rychlost zpracování vizuálních informací, schopnosti zachytit vizuální detaily a rozšiřuje periferní vidění. Existují dobré důkazy pro to, že třeba i takový Portal 2 přispívá k rozvoji vysokoúrovňových kognitivních dovedností – multitaskingu, rychlému rozhodování a řešení problémů. Kowert s Quandt například zmiňují výzkum, podle kterého hraní akčních her (chápaných široce, tedy nejen stříleček) zásadně zlepšilo dovednost hráčů oproti nehráčům v sérii testů vizuálního vnímání. Hráči kromě již zmíněných vlastností vykazovali lepší krátkodobou paměť, představivost (manipulaci imaginárními objekty) a byli soustředěnější.

Může za to nejspíš to, že akční videohry po hráči či hráčce vyžadují rychlé reakce, neustálé pozorování dění na obrazovce a orientaci v mnoha informacích. Takové obyčejné hraní Counter-Striku je najednou extrémně komplexní úkol, během kterého musíte sledovat pohyb svůj i spoluhráčů, předpokládat pozici nepřátel, sledovat počet nábojů, poslouchat hlasový chat, dávat pozor na číselník a ještě být připraveni kdykoliv zareagovat na náhlé nebezpečí. 

Těchto principů záměrně využívá jedna z nejcitovanějších her, které byly pro rozvoj kognitivních dovedností přímo navrženy, Neuroracer. Dílo vědců z Kalifornské univerzity má podobu jednoduché závodní hry. Zatímco se soustředíte na závodění, ukazuje vám hra různé symboly, z nichž na některé musíte a na některé naopak nesmíte reagovat. V souladu se závěry dosavadního výzkumu tak rozvíjí schopnost se pod tlakem rozhodovat a udržovat napjatou pozornost.

Stárnutí s sebou nese do velké míry nevyhnutelný úbytek nejen fyzických, ale taky duševních sil. Zhoršuje se rychlost vnímání vizuálních informací nebo paměť. Tyto změny pak vedou k zhoršování nálady, snižování subjektivního pocitu pohody a kvality života. V kontextu toho je zapojení videoher do volnočasových aktivit seniorů víc než žádoucí. “Studie ukázaly, že hraní her vyžadujících rychlé zpracování obrazových informací zpomaluje stařecký úbytek kognitiviních schopností a přitom zvyšuje pocit subjektivní kvality života,” píšou Kowert s Quandtem. Zmiňují také další studii, která zkoumala právě efekty Neuroraceru. Nejenže jeho pravidelné hraní (3 hodiny týdně po 4 týdny) zlepšilo paměť a pozornost, ale zlepšení přetrvalo i při následném přetestování s odstupem šesti měsíců. Vědci z Univerzity v Montrealu pak v závěru své studie z roku 2017 doporučují, že hraní 3D skákaček může nejen zpomalit lehké kognitivní poruchy, ale pravděpodobně také předejít vzniku Alzheimerovy choroby.

Tahle mapa není pro mladý

Stejně důležitý je ale taky sociální život, který ze života seniorů hlavně v posledních desetiletích života často plíživě mizí. Výzkumy přitom dokládají, že sociální aktivita koreluje s rychlostí úbytku duševních sil. Studie z roku 2011 zjistila, že rychlost snižování kognitivních kapacit byla o 70 % nižší u důchodců s aktivním společenským životem. 

Technologie a videohry přitom nabízí spoustu nových možností, jak nebezpečí důchodcovské samoty zažehnat. Portál NBC News přinesl třeba příběh Audrey Buchanan, vášnivé hráčky simulátoru Animal Crossing na konzoli Nintendo 3DS. Hra ji udržuje aktivní a utužila její vztah s vnukem. A kromě zřejmých výhod online hraní budete vás možná překvapí, že seniory najdete i mezi streamery.

Ať už je to 89letá “herní babička” Hamako Mori z Tokya nebo 66letý hráč s nickem “GrandpaGaming”, oba dokazují, že platforma Twitch pro vysílání herních přenosů nepatří jen teenagerům a lidem v produktivním věku. Ani jeden z nich přitom nehraje tituly pro nenáročné hráče – Mori online plní mise v Grand Theft Auto Online, “GrandpaGaming” v populární střílečce žánru tzv. battle royale Apex Legends. Mimochodem, “Herního dědu” sleduje téměř 200 tisíc lidí.

Nejlegendárnější ze všech herních seniorů a seniorek je ale Shirley Curry. Tři a osmdesátiletá hráčka RPG The Elder Scrolls: Skyrim začala komentovat nebývalé vlídnými zprávami videa ostatních lidí, a jen tím nasbírala první fanoušky. Ti si nakonec vyprosili, aby své výpravy v nordickou mytologií inspirovaném světě nahrála. Curry se krátce na to stara virální celebritou herního internetu. O důchodkyni s charakteristickými brýlemi vznikl nezávislý dokument, setkala se s autory Skyrimu a v šesté hře ze série The Elder Scrolls dokonce dostane videoherní podobu jako jedna z postav. Sama přitom říká: “Nechápu, proč by hraní nemohlo být jednoduše koníčkem pro všechny.”

Přístupným hraním proti nudě a depresi

Kromě hráčských stereotypů ale může být překážkou příliš velká náročnost her samotných. Spousta videoher totiž počítá s automatickou znalosti zažitých principů a pravidel, které pro nehráče nemusí být hned pochopitelné. Anebo jsou prostě příliš obtížné pro někoho, kdo nemá reflexy 25letého člověka. Naštěstí přibývá her, které obsahují asistenční mód. Například oceňovaná skákačka Celeste je sice v základním nastavení pekelně obtížná, ale bez podvádění a přímo v menu umožňuje upravit třeba rychlost hry. A konečně se objevuje taky víc a víc snah přiblížit hraní i hendikepovaným. Důkazem je třeba Xbox Adaptive Controller. 

Otevírat herní svět seniorům má přitom prakticky jen samá pozitiva. Nejenže jsou důchodci a důchodkyně čím dál oblíbenějšími herními postavami (třeba ve vzpomínce na babičku Lieve Oma), ale ať už snahy výzkumníků nebo rostoucí počty fanoušků streamerů-seniorů ukazují, že ani po osmdesátce není potřeba gamepad odkládat. Ostatně, jak říká sama Shirley Curry: “Vím, že kdybych nehrála hry, tak bych jen seděla doma, pletla, četla. Brzy by to bylo únavné a nudné. A nejspíš bych dostala depresi.”

Ondřej Trhoň (*1993)

herní a kulturní publicista, který doufá, že i po šedesátce zvládne vyhrát Dark Souls