Veřejný sál Hraničář

Čas v Hraničáři ubíhá dost svérázným způsobem. Vlastně ho asi nejlépe změříte na výstavní/tematické cykly. A protože už brzy začne cyklus nový (Gamifikace, 22. 2. 2022), tak se ještě naposledy ohlédněme za tím, který právě skončil. 

Výstava a celoroční projekt Světlo začal 16. 3. 2021. Co takto rozkročené a v podstatě lapidární téma u nás naplňovalo? Proč jsme se do něj vůbec pouštěli?

Tématika světla spadá do naší dlouhodobé strategie, ve které se věnujeme otázkám spojených s ekologií a veřejným prostorem. V tomto případě nejvýrazněji vyvstaly problematiky světelného znečištění, biologických cyklů spojených se střídáním dne a noci, vlivu světla na lidské zdraví a světla v urbanismu. 

Neocenitelnými pomocníky při představování tématu veřejnosti nám byla Odborná skupina pro tmavé nebe při České astronomické společnosti, Severočeská hvězdárna a planetárium v Teplicích a platforma Fresh Eye. Zároveň jsme během procesu přemýšlení vycházeli z imaginativně tvůrčí zkušenosti ze zdejší krajiny i měst, které se v postindustriálních severních Čechách nachází.

Výstava

Téma světlo vycházelo z návrhu mladého teoretika umění Matěje Forejta, se kterým jsme v předchozích letech několikrát spolupracovali. Pro výstavu jsme oslovili architekta Tomáše Petermanna, který připravil návrh nového prostředí, které v galerii stálo celý tematický rok. V prosvětleném bílém prostoru i v zatemněných black boxech se prezentovaly různé formy pohyblivého obrazu, světelných objektů či užitého umění pracujícího se světlem. Díky citlivému architektonickému řešení a grafickému zpracování od ilustrátorky Magdalény Gurské se galerie stala místem kontemplace i východiskem pro doprovodný program.

Samotná výstava nebyla zaměřená čistě na prezentaci světelného umění, které má tradici od období československé meziválečné avantgardy, kdy se zářící město stalo symbolem nové kultury a nových výrazových prostředků, ale reagovali jsme na současné umění, autory a autorky, kteří využívají pojem světla v symbolické rovině a dokáží spolupracovat s jinými obory a imaginovat toto propojení. 

K tomu se přikláněl ve své audiovizuální a objektové instalaci umělec Jiří Hölzel, který se věnoval novým formám technologické racionality a poetiky v digitálním světě. Podobný pohled ve své audiovizuální site specific instalaci rozvíjela umělkyně Gabriela Prochazka. Její projekt sledoval konflikt mezi přírodou a lidskou civilizací, industriálním způsobem života nebo alarmující míru současného vymírání druhů na planetě. Video Nikoly Ivanova přineslo propojení do světa humanitních a sociálních věd. V čem je biopolitický úhel pohledu na spánek specifický a jaký je jeho vývoj? Jak industrializace proměnila spánek? Jeho autorský film přinesl širší úvahu o zkrácení doby spánku a společnosti 24/7. Umělkyně Miroslava Večeřová uchopila tématiku světla jako symboliku přírodního rituálu očisty a transcendeltálního zážitku s východní filozofií. Vystavené video zachycovalo její performativní rituál na anglickém pobřeží bezprostředně po covidové karanténě a odloučení od společnosti.

Doprovodný program

Asi všichni si pamatujeme, jak jsme vstoupili do roku 2021. Pandemická situace zahájení nové výstavy zrovna nepřála a bylo proto nutné přizpůsobit i doprovodný program. Ten jsme přesunuli hlavně do online prostoru. 

Vznikaly například nové díly pořadu Podcast Hraničář se zacílením na lokální témata. V rámci hledání cesty a způsobu, jak k sobě přivést odborníky a odbornice věnující se reflexi urbánní etnografie a občanským projektům ve veřejném prostoru jsme iniciovali vznik nové ústecké Platformy pro urbánní kreativitu a kritiku, a zároveň podpořili první vydání sborníku ZIN 400. 

Během uzavření kulturních institucí pro návštěvníky jsme pořádali pravidelné komentované procházky městem s daným odborníkem nebo lokálním pamětníkem s názvem Pěšky Ústím. Každá vybraná osobnost odrážela zájem jejího autora. Velmi dobrou zpětnou vazbu jsme získali například k procházce do Krásného Března, perly saské renesance a zašlé naděje poválečné zástavby z 70. a 80. let minulého století, která v současné době chátrá a postrádá smysluplnou revitalizaci v kontextu místa.

V květnu pak mohla muzea a galerie konečně otevřít své prostory veřejnosti. V rámci ústecké Muzejní a galerijní noci jsme konečně otevřeli novou expozici v Galerii Hraničář s názvem Světlo a pokračovali v plánu na doprovodných programem a uměleckých intervencích mimo své výstavní prostory.

Během komplikovaného roku 2021 jsme do svého programu operativně začlenili četnější realizace uměleckých intervencí ve veřejném prostoru města Ústí nad Labem. V první polovině roku realizovali umělkyně Laura Filáková a Kateřina Houbová nové umělecké intervence v rámci otevřené piazzety přes budovou Veřejného sálu Hraničář. Laura Filáková vytvořila z dlouhých plátů fólie levitující instalaci, která odrážela sluneční světlo a vrhala stín na přilehnou ulici. Materiál z umělecké intervence byl následně vyučit k recyklaci a transformaci pro další galerijní účely. Kateřina Houbová prezentovala sérii objektů, v nichž pracovala s principem zrcadlení v plátech dokonale vyleštěného nerezového plechu. Obě autorky se dlouhodobě přemýšlí o novém materialismu a reflektují průnik i hranici mezi přírodním a kulturním, přirozeným světlem a umělým materiálem. 

Jako důsledek pandemie a potřeby sdílení živého setkání s uměním jsme se během léta zaměřili na performance. Umělkyně Darina Alster i Sonya de Moon představily abstrahovaná gesta, scénáře a pohyby vycházející z tradice západního esoterismu. Inspiraci našly v náboženských liniích směřujících k osvobození člověka s důrazem na komunitu a vztah.

Součástí galerijního programu byla i série pohybových performancí s názvem Léto v pohybu. Studentka umění a tanečnice Hana Kokšalová oslovila lokální performery a performerky, kteří si vybrali místo v okolí Hraničáře, ohledali ho a nechali se jím inspirovat ke vzniku site specific variace předešlých děl. Celkově proběhly čtyři události a na streamovací platformě YouTube Veřejný sál Hraničář jsou ke zhlédnutí všechny záznamy. 

Letní program uzavřel již druhý ročník uměleckého soustředění na ústecku a mostecku s názvem Krajina nerůstu. Účastníci a účastnice ve formě přednášek, diskuzí, workshopů a terénních procházek poznávali hlavní pohyby, které vedli k současné podobě mostecké krajiny. Z mezioborové diskuse vycházelo i kolektivní promýšlení ekologických, politických a sociálních souvislostí spravedlivé transformace kraje.    

V druhé polovině roku do projektu světlo vstoupila mezinárodní spolupráce s kurátorkami Andreou Domesle a Sophie Kauffenstein. V rámci projektu Videocity Food and Light realizovali kurátorovanou intervenci v podobě experimentálního promítání mezinárodního pásma videoartů umělců a umělkyň: Leopold Kessler, Wolfgang Lehrner, Tomas Eller and Kollektiv Wirr. 

Další umělecká intervence umělecké dvojice Karim Tarakji a Štěpán Kovář s názvem Source vycházela z životních stádií hvězd napříč vesmírem. Světelná instalace v prostředí hraničářského kinosálu interagovala s diváky, kteří mohli sledovat jemné přechody mezi jednotlivými stádii světla.  

Během podzimu se doprovodný program Galerie Hraničář zaměřil na realizaci několika dílen a workshopů pro děti i dospělé s pozvanými umělci i designéry. Členové komunitní platformy vynalézající nové přístupy k hudbě a zvuku s názvem Solid Core uspořádali workshop digitálního syntetizátoru. Dvojce Magdaléna Gurská a Jiří Hölzel připravila pro děti dílnu na výrobu hologramu, a trojice Ilona Dragoeva, Jakub Knápek a Jan Hrubeš pro dospělé zrealizovala workshop gravírování do skla a výrobu lampiček.

Důležitou součástí doprovodného programu Galerie Hraničář je realizace a spolupráce na festivalu ilustrace, komiksu a videoher FIK: 2021 s tématem Oheň. Komponovaný program byl zaměřený na tematické výstavy, diskuze, autorské prezentace a čtení z oblasti kresby, malby, knižní vazby a komiksu, doplněný o hudební a herní program. 

Galerie dětem

Mezi klíčovou cílovou skupinu Galerie Hraničář patří děti, pro které je během celého roku určen herní dětský prostor s názvem Hraveniště. V něm se odráží aktuální téma Galerie Hraničář a dětští návštěvníci se tak mohou hravou formu za pomocí interaktivní prvků seznámit např. s různými fyzikálními vlastnostmi světla. V průběhu roku 2021 jsme dvakrát zorganizovali komponované odpoledne, kdy se prostor galerie změnil pro potřeby dětského diváka za pomoci site specific instalace, her a různých úkolů. V minulém roce galerijní prostředí pojala studentka umění Klára Vlachová a designérka Kateřina Bartošová.

Naší dlouhodobou snahou je přinášet smysluplné vzdělávání, atraktivní interpretaci místního dědictví a hledání mostů mezi výtvarným uměním, environmentálním aktivismem a komunitní participací. Díky tomu jsme v průběhu roku 2021 připravili dvě vydání autorských pracovních listů s názvy Kdo se bojí, nesmí do města a Zapomenutá tma, které jsou určeny pro žáky na základní škole a mohou je využívat ve výuce jako pedagogové, tak rodiče v rámci domácího vzdělávání.  

Kompletní shrnutí výstavy a tematického projektu Světlo naleznete ZDE.