#2 Krásným Novým světem
Délka procházky: cca 7 km
Trasu vybral krásnobřezenský patriot Aleš Bárta.
Krásné Březno, původně Schönpriesen, bylo jen malou vesnicí přiléhající k místnímu zámku. První písemná zmínka o zámku je v listině knížete Spytihněva II. z roku 1057. Až v 19. století spolu s rozvojem průmyslu se Krásné Březno změnilo a stalo se součástí Ústí nad Labem. Obzvláště ústecký přístav, který byl největším přístavem v Rakousku-Uhersku, se postaral o masivní rozvoj této periferie.
Trasu tentokrát popíšeme více fakticky, ať víte, co cestou míjíte:
Začněte u spodní brány ústecké ZOO, kam můžete zavítat jindy. Jen pro zajímavost, je to druhá nejstarší ZOO v Čechách, tou první byla o pár let dříve ZOO Liberec. Odtud se vydejte do ulice Vojanova, která je jedinou dochovanou původní ulicí se stromořadím v Krásném Březně.
Přes park/zelenou plochu u zastávky Výstupní se přesuneme z architektonického hlediska zajímavé místo, a to do vnitrobloku ulice Žežická. V tomto rozsáhlém prostoru není žádná komunikace, a tak je to ideální místo pro rodiny s dětmi. Sám jsem tu vychovával syna a nebál jsem se ho pustit na kolo bez dozoru.
Pak se přes sáňkovací louku přesuneme k ukázce příšerného komunistického stavebnictví, centru Corso. Jedinou zajímavostí na tomto místě, krom potenciálu pro změnu, je sousoší rodiny, které je ale pravidelně terčem vandalů, i když je umístěno přímo proti služebně městské policie.
Další zastávka potěší hlavně milovníky umění. Je jí unikátní prolézačka od grafika, malíře a ilustrátora Miroslava Houry. Kdo by ho neznal, vytvořil třeba jednu z největších mozaik ve střední Evropě, a to mozaiku na Ústeckém magistrátu. Bohužel i tento unikát je v dosti zbědovaném stavu.
O pár ulic dál se nachází zajímavá budova základní a umělecké školy Husova. Jedná se krásnou ukázku prvorepublikové školy. Na stránce Ústí/Aussig o ní píší: “V době svého vzniku stála budova na okraji Krásného Března. Dnes ji obklopuje panelové sídliště. Objekt patří mezi typické školské stavby, které ve 20. letech minulého století vznikaly po celém Československu. Během 2. světové války bydleli ve škole váleční slepci, učebny sloužily jako dílny.”
Za školou se můžete zastavit v komunitní zahradě, třeba se tu dáte do řeči s místními patrioty. Další cesta vede kolem původních vinic s nejstarším místním osídlením (původní poplužní dvůr) a Pekelského potoka do centra původního Krásného Března k místní studánce.
Od té je to jen kousek ke kostelu sv. Floriána, který je také zván alabastrovým skvostem Saské renesance. Jedná se taky o jedinou kulturní památku v Krásném Březně. Na stránkách kostela o něm píší toto: “Učení Martina Luthera se po roce 1517 začalo šířit přes česko-saskou hranici velmi rychle a nevratně tak změnilo náboženskou a duchovní tvář celé Evropy. K zastáncům jeho myšlenek patřily i významné saské rody pánů z Bünau a ze Salhausenu, které se v 16. století usadily v oblasti Labského údolí. Jejich luterské vyznání dalo vzniknout kostelům sv. Floriána v Krásném Březně, sv. Jakuba Většího ve Svádově či sv. Václava ve Valtířově, jež mají vedle dodnes autenticky zachované architektury i unikátní oltáře, kazatelny, křtitelnice či epitafy. Konkrétně v kostele sv. Floriána se nachází soubor alabastrových reliéfů oltáře a kazatelny s 26 scénami ze života Ježíše Krista, což jej činí naprosto unikátní historickou památkou na pomezí Čech a Saska. Události po Bílé hoře vedly k odchodu těchto lutersky smýšlejících rodů zpět do Saska, nicméně necelé století jejich působení zde zanechalo významnou architektonickou a uměleckou stopu.”
Od kostela se můžete přesunout do parku sousedícího zámku, který by si zasloužil také trochu péče. Snad roku 2022 dojde k obnovení původního zahradního jezírka. O zámku se můžete dočíst toto: “První písemná zmínka o zámku je v listině knížete Spytihněva II. z roku 1057. Před rokem 1600 nechal postavit na místě původní tvrze Rudolf z Býnova renesanční zámek. Jeho stavitelem byl Hans Bog z Pirny. V průčelí starého křídla, které je spojeno se zámeckým kostelem sv. Floriána chodbou, jsou sluneční hodiny s datem 1603 a latinským nápisem ‘Soli deo Gloria’ – Jenom Bohu budiž sláva. V roce 1730 byl zámek přestavěn v barokním slohu Ludvíkem Richardem Cavrianim. V 19. století byla budova rozšířena o nové křídlo s balkonem. V současné době je zámek v majetku Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem. V roce 2011 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce zámku.”
Dále nás cesta zavede kolem vlakové zastávky Ústí n/L sever do podchodu a příznačně na nový svět, tedy do čtvrti Nový svět. Málokterý Ústečák ji zná, ale když se řekne Matiční, tak už ví snad každý. Není zde vlastně ani nic moc zajímavého, ale byla to původně čtvrť šífáku a lidí z přístavu.
Už se pomalu dostáváme k tomu, co Krásné Březno a vlastně i celé Ústí proslavilo a udělalo z něj tehdy velkoměsto. A to k Ústeckému přístavu. Po levé straně cesty uvidíme jedno ze dvou slepých ramen přístavu a pak dorazíme k legendárnímu krásnobřezenskému fotbalovému hřišti. Dnes je to jen zarostlá loučka s torzy bývalých šaten.
Projděte na nedaleký břeh Labe, mrkněte na druhý přístav a dejte si třeba piknik.
Nakonec se dejte myší dírou na ulici Drážďanská a kolem řady původních Cukrovarských domů, které jsou zajímavé tím, že i po rekonstrukci zde majitelé zachovali původní domovní znamení. Trolejbusem nebo pěšky se vydejte do centra Ústí do Hraničáře a rozjímejte, budete mít o čem…
